Ráno píše…
Rozepsané řádky a slunce šimrající na tvářích. To teprve ráno rozepsalo svůj den a slunce mu půjčilo své paprsky. S příchutí kávy a s rozcuchanými vlasy píše a píše nové řádky, které snad nikde a nikdy nekončí. Sladce vonící podzim jen dobarvuje celou atmosféru v barvách listů a svými verši plní každičký barevný list, který putuje lehce po větru k zemi. Stačí se jen zaposlouchat a číst. Číst tu spousty stále nedopsaných řádků lásky, něhy a souznění. V básních podzimu nebo jen tak na obloze v mracích různé příběhy. Tolik citů a barev v jednom okamžiku. Ráno píše řádky dál…