Kraj paní zimy
Mráz dýchá do oken a zima maluje vločky sněhobílé. Namalovala i srdce do sněhu, které láká i vyzývá k úsměvu. Zima ho nechá ležet jen chvíli, protože teplem pak roztaje. Je láskou a mrazem tvrzené, přesto křehké a lehce rozbitné. Kde se tu ale vzalo? Paní zimu vidět není, jen její bílý závoj, v němž je srdce vyšito. Jak dlouho tu leží a kam pak zmizí? Leží tu sice jen pár dní… Zmizí pryč, protože si jej odnese na závoji paní zima neznámo kam. A kam že? Do ledového paláce, kde většinou přebývá. Paní zima kraluje s láskou v srdci.