Prachová peříčka
Ve slunečním svitu rozjasnila se prachová pírka. V trávě ležela a já je k nebi zvedla. Utvořila srdce jemné a pírka znovu k zemi klesla. Vítr jemně foukne a prachové pírko zvedne se ze země… A ono letí si neznámo kam. Kam až doletí? Za láskou Tě snad dovede. Tak vezmi si prachové pírko do dlaně, jemně foukni do něj a nech se jím vést. Třeba půjdeš světa kus anebo taky jen kousíček. Daruj pak srdce z prachového peří tomu, koho miluješ… Ať už malované nebo opravdové. Jedna půlka je Tvá a druhá milované osoby… Celé srdce je Láskou tvořené.