Volný pád
14. 3. 2024
Volným pádem na dno letím,
na dno duše své,
tam se na nohy postavím,
míjím strašidelné větve.
Větve strachu, které pádu nezabrání,
ocitnu se ve své hloubce,
duše si nese od strachu poranění,
od snahy chytit se krvavé stopy na ruce.
Volným pádem letím dolů,
do hlubin emočního oceánu,
až odrazím se ode dna, vyplavu nahoru,
na dně nikdy nezůstanu.
Nadechnu se a znovu se ponořím,
prozkoumám dno pozorně,
ne, té hloubky se nebojím,
ponořím se vždy dobrovolně.
Občas na dně zůstanu,
dostanu se tam divokým letem,
na dno svého oceánu,
letím z výšin volným pádem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
