Sněhová královna
Jemný bílý šat,
mrazem šitý,
pohledem šíří chlad,
v srdci skryté raněné city.
Mrazivým dechem,
dýchá do všech oken,
vládne jen strachem,
skrytá do sněhových duchen.
V ledovém paláci,
společnost jí dělá z ledu růže,
venku silná bouře se vrací,
mrazem obrazce kreslit může.
Venku zuří bouře,
jako v jejím nitru,
nezjistíš to z její tváře,
umrzneš v mrazivém větru.
Její chlad tě pohltí,
srdce se brzy poddá,
zahyneš mrazivou smrtí,
mráz tě hladí a bodá.
Kdo ji zachrání,
kdo jí pomůže lásku cítit,
z jejího mrazivého vězení,
dokáže ji někdo vysvobodit?