Ledovec
13. 3. 2024
Tak řezavý chlad,
jako nůž ostrý,
co proniká ti do zad,
už je do tebe hluboko vrostlý.
Kdysi jako voda,
teď je to jen ledovec,
velkými a ostrými hranami tě bodá,
tvůj cit se změnil v tu zmrzlou věc.
Led na dotyk chladí,
ale zároveň bolí,
dotknout se ho ti vadí,
pod tvou horkou rukou se drolí.
Když jej zahřeješ,
zaplaví tě pocity,
a tak znovu utečeš,
zase do své prázdnoty.
A tak si ten led dál roste,
dokud tvou duši nezmrazí,
je to tak jednoduše prosté,
jednou se ven prorazí.
Hranami tě bodá do krve,
tvůj dech zamrzá ti u úst,
až pochopíš nejprve,
že nesmíš ho nechat růst.
Ta hromada ledu,
to jsou tvé pocity,
to je to, co uniká tvému pohledu,
jediný, kdo jej rozehřeje jsi ty.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
